Vývoj druhové skladby

VÝVOJ DRUHOVÉ SKLADBY

Lesní komplex Píseckých hor je domovem mnoha druhů rostlinné i živočišné říše, původních i introdukovaných. V historii převládala skladba lesních porostů, kde hlavními dřevinami byly buky a jedle s přimíšenými duby, borovice se smrky a dalšími, zejména listnatými dřevinami, hlavně lípou, javorem, jasanem a olší. Tuto druhovou skladbu omezovala v přístupných polohách kolem města intenzivní pastva dobytka, částečně také způsob hospodaření systémem „polaření“. S postupnými civilizačními nároky, rozvojem průmyslu a s novými hospodářskými způsoby dochází zejména v 19. století k výrazné změně druhové skladby dřevin. Zvyšuje se podíl smrku, modřínu a borovice. V sedmdesátých létech minulého století dochází k usychání zbytků původních jedlových porostů, které byly velmi náchylné na znečištění ovzduší a tlak zvěře.

Zajímavá je z tohoto pohledu historická snaha píseckých lesních hospodářů o zavádění cizokrajných (introdukovaných) dřevin. Zejména za působení lesmistra J. Zenkera a K. Knappa se do píseckých lesů dostává borovice vejmutovka, trnovník akát, jedle obrovská a stejnobarvá, dub červený (americký) a zejména douglaska tisolistá. Tato dřevina pochází ze Skalistých hor a písecké výsadby jsou jedny z nejstarších v České republice. Douglasce se zde velmi daří a je vyhledávána jako cenná dřevina pro nábytkářský průmysl. V píseckých lesích najdeme také tzv. „výběrové stromy“ douglasky, které slouží jako evidovaný zdroj geneticky kvalitního osiva.